Interview - Mgr. Miroslav Dyrčík

16:10:00


     Mgr. Miroslav Dyrčík působí jako doktorand na katedře historie. Jeho primární zaměření je období raného novověku a židovská problematika. V rámci svého výzkumu navštívil Izrael a podělil se s námi o své dojmy a zážitky.

     
Jak probíhala aklimatizace, jací jsou Izraelci?
Aklimatizace probíhala tentokrát docela dobře. Nebylo to poprvé co jsem cestoval do Izraele, tak jsem byl psychicky připraven na změnu klimatu. Nadto, letošní léto v Izraeli nebylo z těch nejteplejších. To jsem zažil při mém předchozím pobytu. Izraelci jsou, stejně jako všechny jižanské národy v Evropě, velice temperamentní. Daleko dříve činí a teprve potom přemýšlejí. Tak to funguje v jejich soukromém životě. Pokud jde o pracovní rovinu tak, alespoň ve veřejném sektoru, to funguje asi jako u nás před rokem 1989. Všechno hlavně v klidečku a pohodičce. ☺

Procestoval jsi zemi, co se ti nejvíc líbilo a naopak, co tě šokovalo?
en.wikipedia.org
Na cestování, jsem si samozřejmě vyhradil trochu času. Byl jsem, mimo jiné, v Akku, středověkem přístavu, který založili křižáci, aby se měli kde vyloďovat při dobývání Svaté země. Celé to středověké opevnění a město je velice dobře zachovalé, takže můžu jen doporučit. Pak jsem byl v Nazarethu a ten mě teda moc nezaujal. Pokud nejste věřící křesťan,tak tam dle mého soudu není nic zajímavého. Krom starobylých měst a památek jsem navštívil i Golanské výšiny a Galilejské jezero. To byl pro mě opravdu zážitek. Mám rád přírodu a túry na severu Izraele budou stát za to. Sever Izraele je na rozdíl od zbytku země vegetativně plodný, je to hornatá krajina plná kibbuců. A Galilejské jezero je fakt nádherné i přesto, že jsem tam neviděl Ježíše ani nikoho jiného chodit po vodě. ☺ Dále jsem byl u Mrtvého moře a to je doopravdy pekelná výheň. Pokud se teplota pohybuje v centrální části Izraele kolem 35° ve stínu, tady to neklesá pod 45°. 15 minut válení se v solném roztoku Mrtvého moře je až až. Krom čvachtání jsem se byl i kouknout na nějaké památky, na které je tato oblast i přes své životu nepříznivé podmínky bohatá. Především je to osada
fr.wikipedia.org - Ejn Gédi
Ejn Gédi, kde můžete vidět pozůstatky jedné z nejstarších synagog, a potom jsou to jeskyně v Kumránů, kde byly nalezeny tzv. Svitky od Mrtvého moře. Ale mou srdeční záležitostí je Jeruzalém. Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Jaký tam lze žít život, co dokola se opakující boje, nedostatek vody a podobné problémy?
Bude to znít divně, ale život tam je klidný. Pokud jde o Palestinsko-Izraelský konflikt, ten v dnešní době pocítíte opravdu jen na jihu země. Já jsem letos první měsíc pobýval v Haifě a kdyby nebylo médií tak bych ani nevěděl,že se něco děje. Mimochodem, že se něco děje jsem zjistil až z českých médií. Myslím, že obrázek toho, jak je konflikt prezentován u nás naprosto neodpovídá tomu, jak je skutečně prožíván v Izraeli a na palestinských územích. Krom lidí v nejbližším okruhu pásma Gazy, to nikdo moc neprožívá. Větším klínem do izraelské společnosti, a tím myslím mezi Izraelci židovského původu a Izraelci palestinského (arabského) původu, byla faktická příčina celé té raketové estrády, únos a smrt třech židovských teenagerů a následná vendeta ze strany židovských náboženských fanatiků. Nedostatek pitné a užitkové vody v Izraeli není, jelikož díky vysoké technologické vyspělosti si ji vyrábí z vody mořské a bytheway ji zadarmo distribuuje i na palestinská území. 

Jaké bylo tvé pole výzkumu a co zajímavého jsi vybádal?
Mým badatelským polem jsou židovské obce na Moravě především mezi léty 1650-1800. V rámci toho, jsem provedl výzkum v Central Archives for the History of Jewish People. Vybádat jsem zatím nevybádal nic, jelikož díky krátkému časovému horizontu, jež mi byl přidělen a díky vyspělým digitalizačním vymoženostem jsem si všechen relevantní archivní materiál zdokumentoval a budu se jim probírat během krátkých podzimních dnů, které po tom primo volají. Cenou za stáž často bývá nějaký ten článek a ani v tomto případě tomu nebude jinak. Ale téma článku najdu až po prohrabání se tím materiálem.

Co ses tam naučil, jaký byl osobní přínos této cesty?
Největším osobnostním přínosem bylo každodenní učení se trpělivosti. Když tam o něčem jen mluvíte, tak to nikdy není sebemenší problém. Ten začíná v momentě, kdy přejdete od mluvení k tomu, že opravdu něco potřebujete. ☺ Druhá věc je, že životní tempo v Izraeli je velice často very leisure a nejen ve veřejné sféře. Např. šel jsem si koupit banán. V obchodě krom mě a prodavače (pravděpodobně majtele) nikdo jiný nebyl. Otázka minuty. Ale ne v Izraeli. Pan prodavač (majitel) si totiž musel nejdříve vyřídit soukromý telefonát (s jedním svým bratrancem jak jsem pochopil z hovoru) a teprve pak se uráčil věnovat mě. Nutno podotknout, že hovory v Izraeli nemají délku českých hovorů. ☺ Musím přiznat, že na konci dvouměsíčního pobytu moje Savlanut (trpělivost hebrejsky) byla dávno ta tam a docela jsem se těšil do Evropy. To mě přešlo hned na letišti, protože tu bylo 10 stupňů a lilo (nemožno napsat originální vyjádření respondenta pozn. red.). 

You Might Also Like

0 komentářů