Interview - Mgr. Miroslav Dyrčík
16:10:00
Mgr. Miroslav Dyrčík působí jako doktorand na katedře historie. Jeho primární zaměření je období raného novověku a židovská problematika. V rámci svého výzkumu navštívil
Izrael a podělil se s námi o své dojmy a zážitky.
Jak probíhala aklimatizace, jací jsou Izraelci?
Aklimatizace probíhala tentokrát docela dobře.
Nebylo to poprvé co jsem cestoval do Izraele, tak jsem
byl psychicky připraven na změnu klimatu. Nadto, letošní
léto v Izraeli nebylo z těch nejteplejších. To jsem zažil při
mém předchozím pobytu. Izraelci jsou, stejně jako všechny jižanské národy v Evropě, velice temperamentní. Daleko dříve činí a teprve potom přemýšlejí. Tak to funguje v
jejich soukromém životě. Pokud jde o pracovní rovinu tak,
alespoň ve veřejném sektoru, to funguje asi jako u nás před
rokem 1989. Všechno hlavně v klidečku a pohodičce. ☺
Procestoval jsi zemi, co se ti nejvíc líbilo a
naopak, co tě šokovalo?
en.wikipedia.org |
fr.wikipedia.org - Ejn Gédi |
Jaký tam lze žít život, co dokola se opakující boje,
nedostatek vody a podobné problémy?
Bude to znít divně, ale život tam je klidný. Pokud
jde o Palestinsko-Izraelský konflikt, ten v dnešní době
pocítíte opravdu jen na jihu země. Já jsem letos první měsíc
pobýval v Haifě a kdyby nebylo médií tak bych ani nevěděl,že se něco děje. Mimochodem, že se něco děje jsem zjistil
až z českých médií. Myslím, že obrázek toho, jak je konflikt prezentován u nás naprosto neodpovídá tomu, jak je
skutečně prožíván v Izraeli a na palestinských územích.
Krom lidí v nejbližším okruhu pásma Gazy, to nikdo moc
neprožívá. Větším klínem do izraelské společnosti, a tím
myslím mezi Izraelci židovského původu a Izraelci palestinského (arabského) původu, byla faktická příčina celé té
raketové estrády, únos a smrt třech židovských teenagerů
a následná vendeta ze strany židovských náboženských fanatiků. Nedostatek pitné a užitkové vody v Izraeli není,
jelikož díky vysoké technologické vyspělosti si ji vyrábí z
vody mořské a bytheway ji zadarmo distribuuje i na palestinská území.
Jaké bylo tvé pole výzkumu a co zajímavého jsi
vybádal?
Mým badatelským polem jsou židovské obce na
Moravě především mezi léty 1650-1800. V rámci toho,
jsem provedl výzkum v Central Archives for the History of Jewish People. Vybádat jsem zatím nevybádal nic,
jelikož díky krátkému časovému horizontu, jež mi byl
přidělen a díky vyspělým digitalizačním vymoženostem
jsem si všechen relevantní archivní materiál zdokumentoval a budu se jim probírat během krátkých podzimních dnů, které po tom primo volají. Cenou za stáž často bývá
nějaký ten článek a ani v tomto případě tomu nebude jinak.
Ale téma článku najdu až po prohrabání se tím materiálem.
Co ses tam naučil, jaký byl osobní přínos této
cesty?
Největším osobnostním přínosem bylo každodenní učení se trpělivosti. Když tam o něčem jen mluvíte,
tak to nikdy není sebemenší problém. Ten začíná v momentě, kdy přejdete od mluvení k tomu, že opravdu něco
potřebujete. ☺ Druhá věc je, že životní tempo v Izraeli je
velice často very leisure a nejen ve veřejné sféře. Např.
šel jsem si koupit banán. V obchodě krom mě a prodavače
(pravděpodobně majtele) nikdo jiný nebyl. Otázka minuty. Ale ne v Izraeli. Pan prodavač (majitel) si totiž musel nejdříve vyřídit soukromý telefonát (s jedním svým
bratrancem jak jsem pochopil z hovoru) a teprve pak se
uráčil věnovat mě. Nutno podotknout, že hovory v Izraeli nemají délku českých hovorů. ☺ Musím přiznat, že na
konci dvouměsíčního pobytu moje Savlanut (trpělivost hebrejsky) byla dávno ta tam a docela jsem se těšil do Evropy. To mě přešlo hned na letišti, protože tu bylo 10 stupňů
a lilo (nemožno napsat originální vyjádření respondenta
pozn. red.).
0 komentářů