Balet na dvoře krále Slunce
15:59:00
 |
| Charles Le Brun 1661 |
Balet, jakožto umělecká disciplína, se
v podobě, jakou známe dnes, začal utvářet ve
Francii v druhé polovině 17. století. Své kořeny
má balet na italských renesančních šlechtických
dvorech patnáctého a šestnáctého století. Do
Francie se balet dostal díky Kateřině Medicejské, kde byl jeho vývoji věnován mnohem větší
prostor hlavně díky postavě Ludvíka XIV. Tento
monarcha je mimo jiné znám jako mecenáš věd
a umění a právě balet hraje v jeho životě velmi
důležitou roli. V baletních představeních sám
vystupoval a díky své roli boha Apollóna získal
svůj přídomek „Slunce“. Stejně jako jeho otec
Ludvík XIII. společně s kardinálem de Richelieu založili Francouzskou akademii, rozhodl
se Ludvík XIV., že jeho prvním krokem samotné
vlády po smrti kardinála Mazarina bude založení
Královské akademie tance (Académie Royal de
Danse). Učinil tak v březnu roku 1661 a tato akademie sdružovala tanečníky, kteří se později stali
členy baletního souboru národní opery v Paříži.
Taneční akademie ve své původní podobě poté
zanikla v roce 1780.
Svou lásku k baletu Ludvík XIV. choval již od útlého mládí. Ve svých pozdějších
dopisech králova druhá švagrová Alžběta-Šarlota Falcká, známá jako Liselotte, vzpomíná, že
ani král, ani jeho bratr Filip Orleánský a vlastně nikdo z královské rodiny nebyli vášnivými
čtenáři, zřejmě proto, že v mládí rozvíjeli jiné
záliby. A tou, která bezesporu patřila ke králově
nejoblíbenější, byl samozřejmě zmiňovaný balet.
Tanec. Pro mladé muže 17. století umění
stejně důležitý jako šerm. Toto tvrzení umocňuje
jen fakt, že i jezuité pokládali za důležité, vychovávat mladou generaci v této disciplíně. Pro Ludvíka XIV. se zřejmě tím vyvoleným druhem tance
stal takzvaný dvorský balet. Tento styl vyžadoval
býti předváděn s mnohem větší mírou obřadnosti
a důstojnosti, než kterákoli jiná forma tance. Ludvík XIV., kterému mimo jiné nechyběl ani vrozený talent, byl už i ve svém mládí zosobněním
této vznešenosti a královského vystupování. Již
v jeho osmi letech o něm bylo prohlašováno, že
tančí vskutku dokonale.
Období, které je ve Francii nazýváno
Starým režimem, bylo poznamenáno mimo jiné i
tím, že se na dvoře monarchů ve velkém měřítku
rozmáhaly obřadné a zdlouhavé ceremonie, jež se
striktně dodržovaly. Při těchto příležitostech hrála
důležitou roli přesně daná hierarchie a symbolika.
Ostatně baroko a období následující se v užívání
alegorií a metafor velice vyžívalo. Nejinak tomu
bylo i v umění, divadle, literatuře a tanci. Symboly, metafory, či jen gesta, nic nebylo ponecháno náhodě. Autoři té doby byli v tomto mistry. Co
se týče baletu, jeden příklad, hovoří za všechny.
Jedná se o baletní představení, ve kterém zazněla i následující slova, jejichž význam nemohl být
nikomu z diváků nejasný.
Sur la cime des monts commençant
d’éclairer
Ie commence déja de me faire admirer,
Et ne suis guere avant dans ma vaste
carriere,
Ie vien rendre aux objets la forme,
& la couleur,
Et qui ne voudroit pas avoüer ma lumiere
Sentira ma chaleur.*
Tyto verše zazněly právě z úst samotného
Ludvíka XIV. poprvé 23. února roku 1653, když
jako čtrnáctiletý vystoupil v roli Vycházejícího
Slunce v Baletu noci. Hra byla uvedena u dvora za účasti královny i kardinála Mazarina, jenž
se z exilu opět navrátil do Francie. Jednalo se o
součást oslav, jež započaly již roku předchozího,
kdy mladý následník trůnu 21. října triumfálně vstoupil do Paříže, po porážce šlechtického
povstání, známého jako Fronda. Od této chvíle,
na prknech divadelní scény, začal vznikat obraz
nového vladaře, jenž se stal symbolem doby, kterou Voltaire ve svém díle nazývá stoletím Ludvíka
XIV. Spojení umění a politiky se zde takto ukázalo v plném měřítku.
 |
| zdroj: bnf.fr |
První uvedení této hry se odehrálo v sále
Petit-Bourbon. Autorem libreta byl Isaac de
Bensérade, ve hře byly užity kulisy od Giacoma
Torelliho, jejichž vzhled se nám dochoval na rytinách Charlese-Nicolase Cochina. Autorů hudby
bylo hned několik, mezi nimi tedy Jean de Cambefort, Jean-Baptiste Boësset, Michel Lambert a
Louis de Mollier.
Balet Noci se skládá ze 45 výstupů, jež
jsou seskupeny do čtyř celků. První z celků má
představovat podvečer, který trvá od šesté hodiny
večerní do deváté hodiny noční. Druhá část představuje noční zábavu a rozptýlení, které trvá od
deváté hodiny večerní až do půlnoci. Následuje
úsek, který se odehrává od půlnoci do třetí hodiny
ranní. Poslední a závěrečné dějství je poté tvořeno
představením časového úseku od třetí hodiny ranní až do východu Slunce.
Kristýna Olszarová
____________
* Za vrcholky hor začíná svítat a oni už mě zbožňují. Jsem teprve na počátku své slavné cesty, při níž
přináším věcem barvu i tvar, a ti jenž nepřijmou mé
světlo, pocítí můj žár.
0 komentářů