Osobnost: Prof. ThDr. Alois Musil Dr.h. c.

17:09:00

     „V poušti mi nepomohly řády ani vyznamenání. Byl jsem odkázán pouze sám na sebe a na víru v Boha“

     

   
zdroj: cs.wikipedia.org
 Český národ bohužel až příliš často zapomíná na odborníky světového věhlasu, jakým prof. Dr. Alois Musil bezpochyby byl. Orientalista, katolický kněz, člen Nejvyšší muslimské rady v Jeruzalémě, osobní zpovědník císařovny Zity, generálmajor, beduínský šejk, botanik, po němž jsou pojmenovány mnohé pouštní rostliny, cestovatel po Středním a Blízkém východě a objevitel proslulé islámské památky, zámečku Kuseir Amra tím vším a mnohým dalším prof. Musil byl. Již jako dítě tíhnul k náboženství, nebylo tedy od věci, když se po studiu na gymnásiu stal v letech 1887-91 posluchačem bohoslovecké fakulty v Olomouci, kde byl roku 1891 vysvěcen na kněze a 1895 získaval doktorát teologie. Učil zde dohromady jedenáct let a nakonec byl jmenován řádným profesorem biblických studií Starého zákona. Toto a polické důvody byly pak příčinou toho, že se o něm za minulého režimu příliš nehovořilo.

     K zájmu o arabský svět ho přivedla snaha o prohloubení teologických studií. V letech 1895-98 studoval na doporučení olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna v Jeruzalémě a Bejrútu, kde mimo jiné prozkoumal i oblast kolem Petry kde objevil umajjovský palác Kusajr Amra, jenž opakovaně navštívil roku 1900 a 1901. Roku 1902 byl jmenován mimořádným a 1904 řádným profesorem na bohoslovecké fakultě v Olomouci. K jeho nejvýznamnějším předválečným vědeckým dílům patřil monumentální čtyřsvazkový popis Jordánska nazvaný Arabia Petraea a dvoudílná práce Kusejr Amra, v níž byl publikován objev umajjovského paláce vybudovaného chalífou Walídem II. Jeho vědecká činnost na poli arabistiky dosáhla celosvětového věhlasu i uznání a roku 1909 byl jmenován řádným profesorem na teologické fakultě Vídeňské univerzity. Jeho pole působnosti bylo značně široké. Během poznávání arabského světa a orientu jen málo kladl důraz na lingvistická studia jako spíš na vlastní zkušenost a poznání.

   
zdroj: cs.wikipedia.org
 V letech 1908-09, 1910 a 1912 podnikal dlouhodobé expedice do Palestiny, Sýrie, severní Arábie a Mezopotámie. Podporou na těchto cestách mu byla náklonnost rakouských úřadů i vysoce postavených osob, zvláště pak prince Sixta Bourbon-Parmy. Během svých cest provedl mnohá geografická pozorování, topografický výzkum, nebo studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folkloristiku a rovněž soudobé politické změny v oblasti. Žil u beduínského kmene al-Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar-Rueili. Studoval i místní jazyky, a díky svému výjimečnému nadání, ovládl kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí.



     Během první světové války se soustředil hlavně na upevnění obchodních a politických kontaktů. Z pověření osmanské vlády vykonal v letech 1914-15 politickou misi do severní Arábie, za účelem uzavření míru mezi náčelníky Núrím ibn Šaclán, Ibn Rašídem a Ibn Sacúdem. Roku 1916 se zasadil o vznik Balkánské a orientální sekce c. k. Rakouské orientální a zámořské společnosti. Největšímu vlivu se těšil s nástupem císaře Karla I. na trůn díky pozici zpovědníka císařovny Zity, jak je již zmíněno výše. Stal se důležitou osobností habsburského dvora a dokonce byl zapojen do Karlovy iniciativy uzavřít separátní mír. Participoval na amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a českých účastníků vzpoury v Boce Kotorské. V císařské službě podnikl roku 1917 poslední politickou misi do arabských provincií osmanské říše, která měla pomoci hospodářskému pronikání rakouské monarchie na Blízký východ a připravit půdu rakouským ambicím nahradit Francii v roli ochránce katolické církve osmanské říši.

     Po ukončení první světové války, se přestěhoval se z Vídně do Prahy. Na žádost T. G. Masaryka vstoupil do státních služeb i do služeb University Karlovy, kde byl jmenován roku 1920 řádným profesorem pomocných věd východních a novější arabštiny a jako ředitel semináře zde působil až do roku 1938. Vypracoval plán na zřízení Orientálního ústavu, jenž měl podporovat rozvoj hospodářských a kulturních vztahů mezi

zdroj: http://brno.idnes.cz/
     Československem a Orientem. Pro tento plán získal podporu prezidenta Masaryka i ministra zahraničního obchodu Rudolfa Hotowetze. V roce 1927 byl jmenován jedním z prvních 34 členů ústavu. Z Masarykovy iniciativy byl Musil seznámen s americkým cestovatelem a politikem Charlesem Cranem, jehož nadchnul pro financování Musilových rukopisů. V letech 1923-24 a 1925-28 navštívil New York, kde za pomoci American Geographical Society publikoval výsledky svých cest v šesti rozsáhlých dílech série Oriental Explorations and Studies. Obsahovaly mnoho pasáží o historické geografii, dějinách i současné politické situaci těchto oblastí. Vzhledem k tomu, že se osobně znal s řadou významných osobností severní Arábie, je část jeho práce využitelná jako historický pramen. Roku 1928 byla Musilovi udělena zlatá medaile Charlese P. Dalyho. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci Blízkého východu pro dospělé i pro mládež. V letech 1929-32 vydával česky zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích. Z podnětu prezidenta Masaryka poté publikoval v řadě Dnešní Orient jedenáct monografií o současném politickém a hospodářském vývoji na Blízkém a Středním východě věnovaných Arabskému poloostrovu, Etiopii, Iráku, Egyptu, Indii, Íránu a Afgánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dvanáctý svazek, věnovaný francouzské severní Africe, zůstal v rukopise. Pro mládež Musil vydal 21 dobrodružných knížek odehrávajících se v arabském světě s vysvětlením arabských a islámských tradic. Zemřel 12. 4. 1944. V newyorské Hall of Fame je uveden vedle velikánů Marca Pola, Livingstona či Amundsena.

Jiří Gregor

You Might Also Like

0 komentářů