Dějiny léčby bolesti

16:11:00

Snaha o tišení bolesti či o její úplnou léčbu sahá až do starověku. Za nejstarší způsob léčby bolesti je považovaná akupunktura. Tradiční čínská medicína její základy klade několik tisíc let před naším letopočtem, ale je možné, že se v té době naostřené kameny a kosti nepoužívali k akupunktuře jak ji známek dnes, ale k běžným operacím, či pouštění žilou. [1] První zmínky o metodě léčby, kterou v současnosti nazýváme akupunktura pocházejí až z knihy Žlutého císaře, v češtině nazývané Vnitřní kniha Žlutého císaře, která vznikala na přelomu letopočtu.
Co se týče prvních léků, těmi byly rostlinné výtažky a alkoholické nápoje. [2] Nejstarší písemné zprávy pocházejí z Mezopotámie třetího tisíciletí před naším letopočtem. Za nejstarší dochovaný lékařský předpis je pak považována sumerská hliněná tabulka pocházející z doby kolem 2100 let př. n. l. K tišení bolesti a utlumení jejího vnímání byl používán extrakt z makovic, o němž jsou zřejmě i zmínky na dané tabulce. [3] Předpokládá se, že znalosti o účincích opia měla i Minojská kultura na Krétě, či Egypťané. První zmínky o makovém mléku pak nacházíme u řeckého autora Theofrasta ve třetím století př. n. l. Řekové rozlišovali dva druhy šťáv připravovaných z makovic a právě podle oné mléčné šťávy zvané opos vznikl název opium.[4] Pro tišení bolesti byl také doporučován kořen mandragory, který se měl podle Dioscorida podávat s vínem zejména před amputacemi končetin.[5] Mezi další byliny užívané k tišení bolesti můžeme zařadit i blín a bolehlav.
Kolem roku 1000 už bylo opium hojně užíváno arabskými lékaři nejen při léčbách průjmů, ale i při nemocech postihujících oči. Do Evropy se opium dostalo v období renesance, kde se o jeho rozšíření zasloužil Paracelsus, jakožto vynálezce opiové tinktury, které pojmenoval laudanum.[6] Opium je však stále více zneužíváno jako droga. V roce 1805 konečně německý lékárník Sertürner izoloval z opia bílý prášek, který pojmenoval morphin. V roce 1853 pak začalo být morfium podáváno i nitrožilně, kdy bylo později pro svou návykovost nahrazeno podáváním heroinu. Ten byl firmou Bayer distribuován v letech 1898 až 1925 jako údajně nenávyková náhražka morfia a lék proti kašli.[7]


2.                 Cesta k moderní anestezii
Léky tišící bolest nicméně nechávali pacienta při vědomí, což vedlo u složitějších operacích k častým úmrtím. Zákrok musel být proveden dřív, než pacient zemřel na následky šoku. [8] Ve vojenském lékařství se často uplatňovaly radikálnější metody jako přiškrcení krční tepny, pouštění žilou až do bezvědomí, či dobře mířený úder do hlavy.[9] Přelomovým se stal rok 1846 kdy byla v Bostonu provedena první operace při celkové anestezii. Lékaři John Collins Warren a Thomas Green Morton ke zcela nové narkotizační metodě využili éter. Bylo to však bezmála tři sta let poté, co byly účinky éteru popsány Paracelsem a padesát let poté, co byly známy účinky rajského plynu. [10] Byl to ale další lékař z Bostonu, dr. Holmes, který pro novou metodu navrhnul nový název – anestezie.
Operace za užití éteru - 1846
Následující rok byla provedena první operace v Evropě. Provedl ji německý lékař Johann Ferdinand Heyfelder. V Českých zemích se poté průkopníkem této metody stal Celestýn František Xaver Opitz, jehož první operace se za užití éterové narkózy uskutečnila 7. 2. 1847 v pražské nemocnici Na Františku. [11] S rozmachem této metody také začalo docházet ke komplikacím. Začaly se objevovat případy, kdy pacienti zemřeli v důsledku otravy, protože se dávkování řídilo pouhým citem operujícího lékaře. Éter byl nahrazen chloroformem, který se začal používat i v porodnictví, což vyvolalo nelibost církve. Až v roce 1853 se anestezie dočkala všeobecného uznání a to díky královně Viktorii, která použila anestezii při svém sedmém porodu.[12] Jejím lékařem byl zároveň i první opravdový anesteziolog z povolání, John Snow.[13]
Celestýn Opitz

Co se týče místní anestezie, její rozvoj je spojen s objeven znecitlivujících účinků kokainu a lékařem českého původu Karlem Kollerem, který údajně náhodou po olíznutí prstu, kterým se dotkl kokainu zjistil, že mu znecitlivěl jazyk.[14] Po několika pokusech na sobě i asistentovi zjistil Koller, jenž byl očním lékařem, že oční spojivka znecitliví. Zprvu se tato metoda zdála bezpečnější než celková anestezie, ale s postupem času se začala negativně projevovat toxicita kokainu a možnost závislosti na něm. Většina průkopníků této metody tak skončila na kokainu závislá.[15]
Objev prokainu, netoxického místního anestetika spadá do roku 1904 a objev lidokainu do roku 1943. V souvislosti s rozvojem anesteziologie se také mohla začít rozvíjet chirurgie, která byla do té doby vnímána spíše jako řemeslná krvavá práce.[16]

Moderní rozvoj tohoto nezbytného lékařského oboru klademe do období konce druhé světové války. V naší zemi bylo první anesteziologické oddělení založeno při Ústřední vojenské nemocnici v Praze, v nemocnici v pražské Krči a v Brně u svaté Anny. 
V roce 1955 se obor stal samostatnou lékařskou disciplínou. 





[1] WHITE, A. ERNST, E. A brief history of acupuncture.
[2] HAKL, M. Historie léčby bolesti.
[3] NORN, S. KRUSE, PR. KRUSE, E. History of opium poppy and morphine
[4] HAKL. Historie léčby bolesti.
[5] NORN, S. KRUSE, PR. KRUSE, E. History of opium poppy and morphine
[6] HAKL, M. Historie léčby bolesti.
[7] Tamtéž
[8] FRANKO,M. Operace před objevem anestezie.
[9] Tamtéž
[10] Tamtéž
[11]MUDr. Celestýn František Xaver Opitz. Encyklopedie dějin města Brna.
[12] FRANKO,M. Operace před objevem anestezie.
[13] MÁLEK, J. a kol. Praktická anesteziologie. Praha, 2011. s. 12
[14] Tamtéž
[15] Tamtéž
[16] Tamtéž

You Might Also Like

0 komentářů