Dějiny léčby bolesti
16:11:00
Snaha o
tišení bolesti či o její úplnou léčbu sahá až do starověku. Za nejstarší způsob
léčby bolesti je považovaná akupunktura. Tradiční čínská medicína její základy
klade několik tisíc let před naším letopočtem, ale je možné, že se v té
době naostřené kameny a kosti nepoužívali k akupunktuře jak ji známek
dnes, ale k běžným operacím, či pouštění žilou. [1]
První zmínky o metodě léčby, kterou v současnosti nazýváme akupunktura
pocházejí až z knihy Žlutého císaře, v češtině nazývané Vnitřní kniha Žlutého císaře, která
vznikala na přelomu letopočtu.
Co se
týče prvních léků, těmi byly rostlinné výtažky a alkoholické nápoje. [2]
Nejstarší písemné zprávy pocházejí z Mezopotámie třetího tisíciletí před
naším letopočtem. Za nejstarší dochovaný lékařský předpis je pak považována
sumerská hliněná tabulka pocházející z doby kolem 2100 let př. n. l. K tišení
bolesti a utlumení jejího vnímání byl používán extrakt z makovic, o němž
jsou zřejmě i zmínky na dané tabulce. [3]
Předpokládá se, že znalosti o účincích opia měla i Minojská kultura na Krétě,
či Egypťané. První zmínky o makovém mléku pak nacházíme u řeckého autora
Theofrasta ve třetím století př. n. l. Řekové rozlišovali dva druhy šťáv
připravovaných z makovic a právě podle oné mléčné šťávy zvané opos vznikl
název opium.[4] Pro
tišení bolesti byl také doporučován kořen mandragory, který se měl podle
Dioscorida podávat s vínem zejména před amputacemi končetin.[5]
Mezi další byliny užívané k tišení bolesti můžeme zařadit i blín a
bolehlav.
Kolem
roku 1000 už bylo opium hojně užíváno arabskými lékaři nejen při léčbách
průjmů, ale i při nemocech postihujících oči. Do Evropy se opium dostalo
v období renesance, kde se o jeho rozšíření zasloužil Paracelsus, jakožto
vynálezce opiové tinktury, které pojmenoval laudanum.[6]
Opium je však stále více zneužíváno jako droga. V roce 1805 konečně
německý lékárník Sertürner izoloval z opia bílý prášek, který pojmenoval morphin. V roce 1853 pak začalo být
morfium podáváno i nitrožilně, kdy bylo později pro svou návykovost nahrazeno
podáváním heroinu. Ten byl firmou Bayer distribuován v letech 1898 až 1925
jako údajně nenávyková náhražka morfia a lék proti kašli.[7]
2.
Cesta
k moderní anestezii
Léky
tišící bolest nicméně nechávali pacienta při vědomí, což vedlo u složitějších
operacích k častým úmrtím. Zákrok musel být proveden dřív, než pacient
zemřel na následky šoku. [8]
Ve vojenském lékařství se často uplatňovaly radikálnější metody jako přiškrcení
krční tepny, pouštění žilou až do bezvědomí, či dobře mířený úder do hlavy.[9]
Přelomovým se stal rok 1846 kdy byla v Bostonu provedena první operace při
celkové anestezii. Lékaři John Collins Warren a Thomas Green Morton ke zcela
nové narkotizační metodě využili éter. Bylo to však bezmála tři sta let poté,
co byly účinky éteru popsány Paracelsem a padesát let poté, co byly známy
účinky rajského plynu. [10]
Byl to ale další lékař z Bostonu, dr. Holmes, který pro novou metodu
navrhnul nový název – anestezie.
 |
| Operace za užití éteru - 1846 |
Následující
rok byla provedena první operace v Evropě. Provedl ji německý lékař Johann
Ferdinand Heyfelder. V Českých zemích se poté průkopníkem této metody stal
Celestýn František Xaver Opitz, jehož první operace se za užití éterové narkózy
uskutečnila 7. 2. 1847 v pražské nemocnici Na Františku. [11]
S rozmachem této metody také začalo docházet ke komplikacím. Začaly se
objevovat případy, kdy pacienti zemřeli v důsledku otravy, protože se
dávkování řídilo pouhým citem operujícího lékaře. Éter byl nahrazen
chloroformem, který se začal používat i v porodnictví, což vyvolalo
nelibost církve. Až v roce 1853 se anestezie dočkala všeobecného uznání a
to díky královně Viktorii, která použila anestezii při svém sedmém porodu.[12]
Jejím lékařem byl zároveň i první opravdový anesteziolog z povolání, John
Snow.[13]
 |
| Celestýn Opitz |
Co se
týče místní anestezie, její rozvoj je spojen s objeven znecitlivujících
účinků kokainu a lékařem českého původu Karlem Kollerem, který údajně náhodou
po olíznutí prstu, kterým se dotkl kokainu zjistil, že mu znecitlivěl jazyk.[14]
Po několika pokusech na sobě i asistentovi zjistil Koller, jenž byl očním
lékařem, že oční spojivka znecitliví. Zprvu se tato metoda zdála bezpečnější
než celková anestezie, ale s postupem času se začala negativně projevovat
toxicita kokainu a možnost závislosti na něm. Většina průkopníků této metody
tak skončila na kokainu závislá.[15]
Objev
prokainu, netoxického místního anestetika spadá do roku 1904 a objev lidokainu
do roku 1943. V souvislosti s rozvojem anesteziologie se také mohla
začít rozvíjet chirurgie, která byla do té doby vnímána spíše jako řemeslná
krvavá práce.[16]
Moderní rozvoj tohoto nezbytného lékařského oboru klademe do období konce druhé světové války. V naší zemi bylo první anesteziologické oddělení založeno při Ústřední vojenské nemocnici v Praze, v nemocnici v pražské Krči a v Brně u svaté Anny.
V roce 1955 se obor stal samostatnou lékařskou disciplínou.
[1] WHITE, A. ERNST, E. A brief history of acupuncture.
[2] HAKL, M. Historie
léčby bolesti.
[3] NORN, S. KRUSE, PR. KRUSE, E. History of opium poppy and morphine
[4] HAKL. Historie
léčby bolesti.
[5] NORN, S. KRUSE, PR. KRUSE, E. History of opium poppy and morphine
[6] HAKL, M. Historie
léčby bolesti.
[7] Tamtéž
[8] FRANKO,M. Operace
před objevem anestezie.
[9] Tamtéž
[10] Tamtéž
[11]MUDr.
Celestýn František Xaver Opitz.
Encyklopedie dějin města Brna.
[12] FRANKO,M. Operace
před objevem anestezie.
[13] MÁLEK, J. a kol. Praktická
anesteziologie. Praha, 2011. s. 12
[14] Tamtéž
[15] Tamtéž
[16] Tamtéž
0 komentářů