Grenoble: V podhůří Alp

Aktualní téma
Váháte, jestli se vydat či nevydat jako krajánek se svým ranečkem do neznámých končin na Erasmus vandr? Jestli opustit zaběhané pohodlíčko důvěrně známého domova, důvěrně známe Olomouce, důvěrně známých kamarádů a spolužáků, důvěrně známé katedry a podívat se, jak to chodí jinde? Abych to shrnula, pokud se vám aspoň malilinko chce, tak do toho jděte, nebudete litovat. A pokud se zrovna v těchto dnech rozhodujete ne jestli, ale kam, podsouvám vám tímto malou reklamu na jednou krásné francouzské město.
Já sama jsem vyrazila na Erasmus strategicky ve druháku (ročník, kdy se „nic neděje“) a to do Grenoblu, slavného dějiště zimní olympiády v roce 1968. Tohle město, jehož kořeny sahají – jak už to ve Francii bývá – až do starověku, je asi o polovinu větší než Olomouc a vzhledem k několika univerzitám a vysokým školám, které zde sídlí, také plné studentů.

Pokud vás na Erasmu láká ani ne tak studium, jako spíš poznávání cizích krajů (a tak nějak přiznávám, že jsem na tom byla podobně), je Grenoble výborný výchozí bod pro nejrůznější cestovatelské juchání. Město je kompletně obklopeno horami, přímo z oken koleje vidíte nádherný alpský masiv Belledonne, prostě pohádka. Na jaře a na podzim se tady nabízí spousta možností podniknout s novými souputníky nějaké to randonnée, u kterého se možná dost zapotíte (pro mě byl nezapomenutelný výšlap na Mont Saint-Eynard se starobylou pevností). Jinak by byl samozřejmě hřích nevydat se na lyže, což můžete v podstatě od konce listopadu zhruba do poloviny dubna. S lyžemi si nemusíte dělat starosti, ve městě je několik bazarů, kde celou výbavu pořídíte v podstatě za hubičku (moje lyže mě stály 12 euro a přežila jsem! J) a hurá na svah! Les 2 Alpes, Alpes d’Huez, Chamrousse, Les sept Laux, to jsou asi ta nej střediska v okolí města. Aby  nezůstalo jen u hor, z Grenoblu je to relativně blízko do Provence a k moři, hlavně na jaře to prostě musíte zažít. Na zbytek lákavých cílů už určitě přijdete sami při toulání prstem po mapě. J Francie je samozřejmě pro našince v lecčems dražší destinací, takže pokud chcete při cestování ušetřit, určitě doporučují spolujízdu (covoiturage), která tu funguje na výbornou a dostanete se většinou všude, kam potřebujete. Pokud chcete ušetřit i na noclehu a k tomu zažít něco neobvyklého, můžete se jako my pustit do couchsurfingu.

Teď ale zpátky do Grenoblu. Ve městě samotném je toho taky hodně k vidění, je tu nepřeberné množství kulturních akcí (vyplatí se sledovat každý měsíc univerzitní kulturní zpravodaj Un Tramway Nommé Culture) a hodně aktivní je i samotná erasmácká organizace Integre. Já s Jitkou (moje prima souputnice z katedry dějin umění) a naší řecko-česko-holandsko-španělskou partičkou jsme toho díky nim zažili opravdu hodně a hlavně, je to skvělá příležitost, jak se seznámit s novými lidmi. Protože, co si budeme povídat, možná jsme na to šly špatně, ale s francouzskými spolužáky a spolužačkami se nám moc přátelství navázat nepovedlo. Vůči zahraničním studentům jsou milí, pomůžou a poradí, ale jinak jsou spíše rezervovaní. Tak třeba se zrovna vám podaří prolomit ledy! :D
Jiná situace samozřejmě nastává na kolejích. Ty lze pochopitelně jedině doporučit, ať už z hlediska vašeho sociálního života, tak kvůli úspoře. Studentské bydlení je jinak opravdu drahé, proto jsem bez váhání sáhla po této možnosti. Za 170 euro měsíčně vlastní pokoj, ale také kulturní šok v podobě tureckých záchodů a občasných mravenců v kuchyni od některých čistotných spolukolejníků. Ovšem po čase si člověk zvyknul a ony měsíce bydlení na (mezi studenty lecjakými pověstmi opředeném) Rabotu pod pevností Bastille a každodenní procházky dolů do centra s výhledem na Alpy měly svoje kouzlo.
A konečně, jak už jste si asi všimli, moc jsem zatím nepopsala mé dojmy ze samotného studia. Nechtěla jsem vás totiž hned na začátku vyděsit. (Ne, samozřejmě přeháním J) Univerzita Pierre-Mendès-France se nachází v obřím moderním kampusu na okraji města, takže je to úplně něco jiného, než naše starobylá „filda“ v centru Olomouce, ale rozhodně to má něco do sebe. Pro našince je zpočátku asi největší můrou výuka ve francouzštině, taky jsem měla první den chuť se otočit a jít domů, ale všechno se dá zvládnout. Učitelé i paní koordinátorka, všichni jsou moc milí a i když po vás na konci chtějí výsledky, není to žádné pekelné mučení. Organizace výuky je trochu jiná, jede se po dvouhodinových blocích a seminář navazuje většinou rovnou na přednášku, takže najednou máte před sebou nekonečnou čtyřhodinovou výuku s krátkou přestávkou. V kombinaci s tím, jak má člověk nastražené uši, aby vůbec něco pochytil, a s aktivním společenským a kulturním životem máte pak co dělat, abyste neusnuli cestou na tramvaj nebo do knihovny (která je opravdu... velká a z mého pohledu skvělá!). Časem si ale na tenhle režim zvyknete – nic jiného vám totiž nezbývá. Čemu se nevyhnete, jsou Francouzi tak milovaná exposé, čili různé quasi seminárky nebo práce ve dvojici (v rámci výuky jsme se dostali i k archivnímu výzkumu). Je to dobrý trénink pro některé závěrečné zkoušky, kde takové exposé na zadané téma píšete přímo na místě (prostě vás zavřou do místnosti a máte čtyři hodiny na to, abyste tvořili).
Protože jsem se nějak rozepsala, budu to muset utnout – jednoduše, čtyři a půl měsíce v Grenoblu utekly jako voda a přes všechny lapálie (jako je například francouzská byrokracie – to by vydalo na samotný článek) to byl skvělý a nezapomenutelný semestr. A protože tam od té doby nikdo od nás nezavítal, tak tam honem někdo jeďte, ať v Grenoblu na naši katedru nezapomenou! J
Zuzana Orálková









Môj rok na CEU

Aktualní téma
Dlho som vedela, že by som si rada vyskúšala štúdium na mnohými našimi pedagógmi ospevovanejCentral European University v Budapešti. Mnohí sme počuli o fantastických prednášajúcich, vynikajúcej atmosfére a úplne novom svete, ktorý sa im v Budapešti otvoril. Prihlásila som sa teda, zvedavá na ten zázrak, spojac svoju ambíciu študovať maďarčinu s pobytom na prestížnej univerzite.

Vďaka Erazmu sa mi podarilo dostať sa na školu takpovediac „zadarmo“, čiže bez absolvovania náročných prijímačiek a vytváranie diplomovej práce a zároveň zarovno študovať predmety ročného študijného programu judaistiky i histórie.


Pre tých, ktorý zatiaľ o tejto škole nepočuli, Central European University je univerzita s magisterskými ročnými alebo dvojročnými rovnako ako aj doktorandskými programami. Ide o univerzitu s americkou i maďarskou akreditáciou ktorá spája spôsob štúdia bežný v Štátoch a dostupné umiestnenie v strednej Európe. Toto všetko som vedela, keď som na univerzitu prišla, ale čo to vlastne znamená?

Najvýraznejšie rozdiely pre mňa boli v spôsobe vedenia hodín. Hoci my máme na katedre obrovské šťastie na vyučujúcich, ktorí prevažne vedú svoje semináre ako semináre, čiže čítame texty a spoločne analyzujeme pramene, nie na každej katedre to funguje rovnako. Na CEU je tento spôsob vyučovania posunutý ešte o kúsok ďalej. Vyučujúci zadáva texty. Tie si študenti skutočne naštudujú, pretože hodina prebieha ich diskusiou o problémoch, ktoré v texte našli, o nejasnostiach, ktoré sa v nich vyskytli a vyučujúci debatu len usmerňuje, dopĺňa otázkami, prípadne ponúka ďalší, napríklad obrazový materiál. Rozhodne ale nefunguje ako prednášajúci, ktorý odrozpráva učivo študentom, ktorí nasledovne zodpovedia otázku o čom bol prečítaný text v dvoch holých vetách. Môj osobný dojem z hodín bol, že diskusia prebieha na oveľa vyššej úrovni ako som zvyknutá doma. Študenti, pochádzajúci z rôznych krajín a venujúci sa rôznym témam, zapájajú do diskusie svoje vlastné poznatky z filozofie či literatúry, z ich vlastného výskumu na diplomovej práci ale i z ostatných hodín. Úroveň debaty je potom skutočne vysoká, ja osobne som získala množstvo študijných podnetov nie len od vyučujúcich ale najmä od spolužiakov, ktorí ma svojimi referenciami podnietili k naštudovaniu tém o ktorých som doposiaľ hlbšie znalosti nemala. (Špeciálne by som vyzdvihla rozličné smery v historiografii najmä modernej, ktorým som sa v bakalárskom štúdiu venovala len veľmi okrajovo a svoje nedostatky som pocítila bolestne.)

spp.ceu.edu

Veľkou výhodou takéhoto spôsobu vyučovania je, že vyučujúci môže zaujímavým spôsobom kombinovať texty rôznych žánrov (ale napríklad aj filmy a videá) takže takéto štúdium je veľmi príjemné. Rovnako je výhodou, že nikto neskúša študentov z toho čo sa preberá na seminároch. Je to pomerne logické, ako chcete skúšať študentov z ich diskusie, v ktorej je z textu pre každého dôležité niečo iné? Nedáva ani zmysel písať testy z textov, ktoré sa prebrali, pretože na každú hodinu, aspoň podľa mojich skúseností, môže byť zadaných 40 až 60 strán anglického textu. Semináre sú teda zakončené seminárnou prácou „research paper.“ Názov nie je len symbolický, ale skutočne študent musí urobiť vlastný výskum, viac krát prácu konzultovať a naštudovať pomerne veľké množstvo literatúry. Práca býva v rozsahu asi 12 až 15 normostrán. Samozrejme téma musí určitým spôsobom korešpondovať s témou seminára, ale každý študent má možnosť prispôsobiť si ju podľa svojho záujmu a podľa toho čo je pre neho v jeho štúdiu prínosné. Poznatky seminára teda aktívne aplikuje v tejto práci a tak preukáže svoje vedomosti získané počas semestra. Nedá mi nepodotknúť, že v tomto prípade máme výbornú školu na našich seminárnych prácach kde vyučujúci rovnako nemajú záujem o žiadne kompilácie, ale samostatnú analýzu prameňa, hoci aj malého.

Samozrejme, že na univerzite prebiehajú aj prednášky. Nie je to však zvyčajná séria prednášok učiteľov spojených s konkrétnym seminárom (Hoci aj semináre kombinované s prednáškami samozrejme možno nájsť v rozvrhu, učitelia majú pomerne veľkú flexibilitu štruktúry svojich hodín) ale sú to prednášky odborníkov pozývaných z rôznych kútov sveta. Vďaka prostriedkom, ktoré univerzita má si môže dovoliť pozvať Francisa Fukuyama, Natialie Zemon Davis, Shielu Fitzpatrick či Shlomo Avinieri-ho. Mnohí z významných odborníkov zo zahraničných univerzít pôsobia ako „visiting professors“ semester či dva na univerzite, takže profesorský zbor je namiešaný z rozličných národností rovnako ako študenti. Významných mien je skutočne veľké množstvo a každý si nájde to čo je pre neho zaujímavé podľa svojho zamerania. Ja osobne som ocenila napríklad maďarských historikov predstavujúcich svoje anglické publikácie k dejinám maďarských židov, pretože hoci sa snažím od konverzácie v obchode k čítaniu odbornej literatúry v maďarčine ma čaká ešte dlhá cesta.

youth-portal.com


Vyššie zmienené klady sú tým čo priťahuje študentov. Hľadajú iný spôsob vyučovania, často som sa stretla s tým, že sú unavení z bifľovania a chcú svoje poznatky aplikovať na reálnych problémoch. Keď som sa nad tým ale poriadne zamyslela i naši vyučujúci skutočne dávajú veľa snahy do toho, aby naše hodiny boli interaktívne, aby naše seminárne práce mali zmysel pre nás samotných, uvážme len, že máme absolútnu slobodu pri výbere ich tém. My sami sme tými, ktorí sa stavajú na odpor anglicko-jazyčným textom bez znalosti ktorých je ale naivné si myslieť, že môžeme robiť „vedu.“ Český a slovenský preklad odbornej literatúry výrazne zaostáva najmä v špecifických odboroch, čo viem z vlastnej skúsenosti z judaistiky. Preto si čoraz viac uvedomujem, že cudzojazyčné odborné texty na hodinách vďaka nám samotným chýbajú a je to len na našu škodu. Bez znalosti odbornej literatúry a terminológie sa predsa história písať nedá.

Venovať sa neustále len štúdiu by bolo v takom krásnom meste ako je Budapešť asi hriech. Ponúka mnoho zaujímavostí, ktoré sa dajú neustále objavovať. Škola v srdci mesta ponúka vynikajúci štartovací bod pre prechádzky po pobreží Dunaja, k slávnemu parlamentu, na hrad po reťazovom moste alebo len tak po úzkych uličkách centra.
Rovnako ma baví spoznávať svojich spolužiakov, pochádzajúcich z rôznych častí nie len Európy ale i sveta. Tento rok sa študenti zišli z takmer sto krajín sveta. Tým, že mnohý si robia už druhý magisterský titul alebo sa venovali vo svojej krajine pred nástupom na CEU rôznym mimo-akademickým činnostiam, je neuveriteľne zaujímavé sa s nimi rozprávať a dozvedieť sa veľa o nich i krajinách kde žijú. Samozrejme, že tieto rozhovory sú o to príjemnejšie, ak prebiehajú v príjemných budapeštianskych kaviarňach alebo populárnych ruin puboch kde sa dá v hipsterskej atmosfére sedieť v polozorpadnutých budovách na tých najčudesnejších kusoch nábytku či auta a popíjať populárny fröccs (víno a sóda).

Na záver by som rada zmienila niečo, čo má pre mňa momentálne asi najväčší význam. Ako som už zmienila, pedagógovia sa nám snažia vytvoriť na histórii čo najlepšie podmienky. Rovnako máme možnosť vycestovať a tráviť dva roky z päťročného štúdia v zahraničí. 
Čo „mám“ na CEU avšak v Olomouci mi chýba je fantastická atmosféra tolerancie a multikulturalizmu. Tolerancie, bez ktorej by taká masa študentov z rôznych krajín nemohla fungovať. Tolerancie inteligentných ľudí na určitej úrovni, ktorí si uvedomujú, že kultúrne rozdiely sú prínosom. Obrovská podpora menšín, práv žien i náboženských skupín ktorá na CEU s podporou HIRSI (Human Rights Initiative) neustále prebieha v podobe premietania filmov, rôznych zábavných akcii, prednášok, fotografických súťaží a mnohých iných aktivít. Páči sa mi, že všetci sú si skutočne vedomí, že každý pochádza z iného prostredia a má iné vzdelanie, často v odbore vzdialenom tomu, ktorý aktuálne študuje a informácie sa nepredkladajú ako samozrejmosť rovnako ako ich poznanie nie je samozrejmosťou. Táto skutočnosť pre mňa bola perfektnou školou v uvedomení si, že 1.) európske (prípade euro-americké) dejiny a udalosti nie sú tie najdôležitejšie a jediné, a to čo mi pokladáme za samozrejmé poznanie nie je na opačnej strane sveta nevyhnutne dôležité alebo samozrejmé, či už ide o pád Berlínskeho múru alebo koniec druhej svetovej vojny a 2.) nutnosť vysvetľovať aj tie najzákladnejšie informácie, ktoré spolužiakom podávam (keďže nie je samozrejmosťou že o nich vedia) ma naučila sústrediť sa na podstatu a význam, neustále byť konkrétnou a nie sa strácať vo vzletných slovách ktoré v skutočnosti nič neznamenajú a zároveň si overiť či skutočne rozumiem tomu, čo hovorím. (Znie to banálne, viem ale zamysleli ste sa podrobnejšie nad pojmami ako revolúcia, prevrat a povstanie napríklad v kontexte maďarských udalostí v roku 1956 a toho, aký režim používal aké označenie?)

Mne sa potvrdilo, že CEU je skvelá. Zaslúži si pozitíva ktoré som o nej počula, kým som mala možnosť si štúdium na nej sama skúsiť. Oceňujem štýl vyučovania ale rovnako aj pedagógov s veľmi profesionálnym ale zároveň priateľským prístupom, vďaka ktorým som cítim na univerzite ako doma. Vo svojom štúdiu sa snažím sústrediť najmä na judaistiku a históriu, ktoré sú mojimi študijnými odbormi i na domácej univerzite. Môj Erazmus nie je jedna párty za druhou, ale je to pre mňa vytúžený akademický zážitok, ktorý ma dúfam posunie k môjmu cieľu stať sa dobrou profesionálnou historičkou zasa o niečo bližšie.
Jana Turanska

www.mladiinfo.eu 



Na Erasmus... do Říma

Studium v zahraničí
     Před odjezdem na Erasmus do Říma (platí to ale s největší pravděpodobností pro celou Itálii) je nutné si uvědomit, že pokud se nevybavíte jistou dávkou flegmatismu, bude začátek vašeho studijního pobytu o něco těžší. Klíčovým momentem je prozřetelné zjištění, že „La Sapienza“ je univerzita, jejíž počet studentů se přibližně rovná počtu obyvatel celé Olomouce. To znamená, že zde nic nemůže fungovat na 100% (ani na 80%). Pokud tento fakt přijmete, jste na dobré cestě.




     Velmi milí a ochotní vyučující, kteří se s vámi rádi podělí o svá oblíbená místa v Římě či jeho okolí, vykompenzují poněkud stísněnou a ne moc dobře vybavenou knihovnu katedry historie a semináře vedené formou monologu. Pokud si ale nejste svojí italštinou jistí a vaše nejčastější odpověď zní „si si“ tak tuto absenci diskuzí z počátku velmi uvítáte. Zajisté oceníte nabídku jedné z univerzitních menz, která Vám za pouhé tři eura naservíruje předkrm, pastu, hlavní chod a něco sladkého. Na plastovém talíři se budete plastovým příborem prát s mořskými plody a přemýšlet, co to vlastně jíte. Toto dle italských studentů průměrné jídlo bude pro Vás hostinou, na kterou se budete těšit každý den. Stejným potěšením se pak stane i káva. Budete ji pít kdykoliv a kdekoliv, a to dokonce i z automatu.


     Brzy a rádi si zvyknete na to, že není kam spěchat, zkrátka vše má svůj čas. To platí především u městské dopravy. Na první pohled se zdá, že dostat se do univerzitního města z jakéhokoliv kouta Říma nemůže být problém, není to ale tak jednoduché. Žádné jízdní řády, stávky a dopravní zácpy…Cestu do školy si prostě budete užívat! Ironii ale stranou, Řím budete milovat! Najdete si zde své místo, které bude jen vaše, a uděláte si Řím takový, jaký budete chtít aby byl. Ve studentské čtvrti San Lorenzo se při hudbě afrických bubnů posadíte na rozpálený chodník mezi lidi z různých koutů světa, budete poslouchat jejich příběhy, vykládat jim ty své a Řím se pro Vás stane místem setkávání a střetávání. Ztratíte se v parku nebo sejdete z cesty a Řím se stane Vaší oázou klidu. Budete s kamarády hrát bojovou hru „Po stopách relikvií římských kostelů“ a pokud nasbíráte dostatek troufalosti, prožijete s Italy během křtin, svateb a pohřbů jejich radosti i smutky. A už před návratem domů Vám bude jasné, že Vám to všechno bude chybět – dokonce i nesnesitelné horko, přeplněné tramvaje, podivné pečivo i ta protivná nedochvilnost.

Michaela Vránová




Why study in Warsaw?

Studium v zahraničí


Without doubt, Warsaw is Poland’s administrative, financial, cultural and academic capital. For recent 25 years, has been becoming truly important European metropolis. Its landscape changes rapidly on daily basis, and that’s why is described as Europe’s second biggest construction site (after Berlin). Having in mind it’s tragic and amazing history, rich cultural and business life and open-minded citizens Warsaw’s international importance cannot be underrated.
zdroj: pl.wikipedia.org
Most renowned academic institutions like the University of Warsaw, Warsaw University of Technology or Warsaw School of Economics attract students, which together with other academies and colleges result in city’s estimated student population to amount to ca 200,000 (out of ca 3,000,000 inhabitants in the whole Warsaw agglomeration) making student life really reach and vivid.
The number of international students in Warsaw is estimated to be ca 40,000, thus contributing to the development of its international character. Apart from the fact that student night life is blooming, they are attracted by high level of education offered, especially in technical and medical fields of study (which is mirrored by the fact that Norway and Sweden are among five foreign nations most often studying in Poland).
Students have infinite opportunities to attend cultural events and develop in areas they’re interested in. Moreover, Warsaw offers wide variety of museums (with the Museum of Warsaw Uprising being a must-see), concerts and events which would surely satisfy each hungry-for-culture students. For an international student, Warsaw is also great base for organizing trips around Poland or Europe (here special thanks to low cost airlines ) 
As most capital cities, Warsaw is characterized by slightly higher price level than those in other parts of the country. However, price level is not only significantly lower than in Western European countries, but also slightly lower compared to countries from CEE region like Czech Republic or Hungary. Nevertheless, Warsaw still offers similar life standard. All of these facts taken together enable you to take your best from student life as a foreigner. 
To sum up, Warsaw is a great, even though still undiscovered, destination for an international student, which I as a native citizen fully recommend you. If not for your studies, then at least for a trip.
Pawel Wojas

Opera, poprvé a rozhodně ne naposled

Studium v zahraničí
     Barokní hudba, Georg Friedrich Händel, velkolepá scéna, nápadité kostýmy, vůně, láska, barock `n` roll, drama, napětí, smích, Theater Münster = ARIODANTE.  Ani výčet těchto slov, dostatečně nevyjádří pocity a zážitek, jakého se mi dostalo při sobotní návštěvě divadla.

     Druhým domovem je mi už devátým měsícem německý Münster. Jako studenti místní Univerzity máme mnohé výhody, mezi něž patří možnost levně nebo dokonce zadarmo navštěvovat mnoho kulturních akcí. V sobotu jsem už po páté, zamířila do místního divadla.  
zdroj: http://www.theater-muenster.com/
     Opera mi nějak pořád unikala, a proto, když jsem uviděla v programu, že divadlo uvede v březnu premiéru opery G. Händela- Ariodante, nemohla jsem nejít. Vážná hudba je mi velmi blízká, uklidňuje mě a dodává energii, o to víc jsem se těšila na operu Ariodante. Libreto od Antonia Salvis Ginevra s velkolepou barokní hudbou mého nejoblíbenějšího skladatele nezklamala. Nebudu se zabývat popisem děje. Jen ve stručnosti, jedná se o příběh skotské princezny Ginevry, která miluje rytíře Ariodanta, jehož si má vzít za muže. Do děje vstupuje lstivý Polinesso, který touží po trůnu, princezně a moci.  Za pomoci intrik a důvěry princezniny služebné, sestrojí fingovaný důkaz o princeznině nevěře, právě s ním. Ariodante je zdrcen a pokouší se o sebevraždu. Otec král trestá dle práv svou dceru a nechá ji vsadit do vězení. Vše se později vysvětlí a král své dceři odpouští. Zlo je potrestáno, Polinesso zabit. Zprvu dokonalá představa lásky, je pošpiněna. Hrdinové vystřízlivěli, dospěli.  Závěr je sice „happy end“, ale tak nějak racionální.  Na celé opeře mě upoutalo nejvíce zpracování. Na představeních, co jsem tady dříve viděla, bylo jasné, že se divadlo nebojí experimentovat, modernizovat scénu, přidávat spojovací prvky se současností, zkrátka být originální, to je asi to pravé slovo.
     A tak i tady Ariodante hraje golf, královskou svatbu ohlašují titulky v novinách The Herald a The Times. Polinesso má bazuku a samopaly, navíc je obklopen bandou šesti gangster-slečen. Naprosto nejvíc mě rozesmála scéna barock `n` roll, kdy se na královském bále tančí na hudbu Händela právě rock and roll. Na plátnech, která dotváří scénu, jsou promítáni létající lokajové s růžovými balonky. Celá scéna tvoří jeden celek s jednotlivými plátny, které promítají obrazy a dotváří tak celiství dojem.
Na konci představení vběhli malí lokajové do horních pater divadla a začali rozprašovat vůni. Spojení sluchu a zraku, bych od divadla čekala, ale přidat k tomu další smysl v podobě čichu, to mě mile překvapilo. Atmosféra byla nepřekonatelná. Obdiv a nadšení diváků dovršil patnáctiminutový „standing ovation“.

zdroj: http://www.theater-muenster.com/

     Moderní technika dodala divadlu další rozměr, zase se dá posunout někam dál. A divadlo by nemělo zaspat dobu, proto jsem pro moderní představení, která s úctou přijmou původní hru, ale přetvoří si ji podle vlastního gusta. Od „nejprofláknutější“ klasické hry Romea a Julie každý už dopředu očekává verše, balkonovou scénu, dobové kostýmy atd. Opravdu ale chtějí lidé chodit do divadla, když už předem vědí, co je přesně čeká? Na jednotlivých divadlech mě baví ta jejich osobitost, chuť a odvaha, jak divákovi naservíruji známé představení, ale po svém. Každé divadlo by mělo mít svůj nezaměnitelný rukopis a je pak na každém z nás, najít si ten pro nás nejbližší. V Čechách mám v podobě královéhradeckého Klicperova a pražského Dejvického divadla své dva koně, v Münsteru jsem našla třetího.


Nikola Nosková