Opera, poprvé a rozhodně ne naposled
19:08:00
Barokní hudba, Georg Friedrich Händel, velkolepá scéna, nápadité kostýmy,
vůně, láska, barock `n` roll, drama, napětí, smích, Theater Münster =
ARIODANTE. Ani výčet těchto slov,
dostatečně nevyjádří pocity a zážitek, jakého se mi dostalo při sobotní
návštěvě divadla.
Druhým domovem je mi už devátým
měsícem německý Münster. Jako studenti místní Univerzity máme mnohé výhody,
mezi něž patří možnost levně nebo dokonce zadarmo navštěvovat mnoho kulturních
akcí. V sobotu jsem už po páté, zamířila do místního divadla.
 |
| zdroj: http://www.theater-muenster.com/ |
Opera mi nějak pořád unikala, a
proto, když jsem uviděla v programu, že divadlo uvede v březnu
premiéru opery G. Händela- Ariodante, nemohla jsem nejít. Vážná hudba je mi velmi
blízká, uklidňuje mě a dodává energii, o to víc jsem se těšila na operu
Ariodante. Libreto od Antonia Salvis Ginevra s velkolepou barokní hudbou
mého nejoblíbenějšího skladatele nezklamala. Nebudu se zabývat popisem děje.
Jen ve stručnosti, jedná se o příběh skotské princezny Ginevry, která miluje
rytíře Ariodanta, jehož si má vzít za muže. Do děje vstupuje lstivý Polinesso,
který touží po trůnu, princezně a moci. Za pomoci intrik a důvěry princezniny
služebné, sestrojí fingovaný důkaz o princeznině nevěře, právě s ním.
Ariodante je zdrcen a pokouší se o sebevraždu. Otec král trestá dle práv svou
dceru a nechá ji vsadit do vězení. Vše se později vysvětlí a král své dceři
odpouští. Zlo je potrestáno, Polinesso zabit. Zprvu dokonalá představa lásky,
je pošpiněna. Hrdinové vystřízlivěli, dospěli.
Závěr je sice „happy end“, ale tak nějak racionální. Na celé opeře mě upoutalo nejvíce zpracování.
Na představeních, co jsem tady dříve viděla, bylo jasné, že se divadlo nebojí
experimentovat, modernizovat scénu, přidávat spojovací prvky se současností,
zkrátka být originální, to je asi to pravé slovo.
A tak i tady Ariodante hraje golf, královskou
svatbu ohlašují titulky v novinách The Herald a The Times. Polinesso má
bazuku a samopaly, navíc je obklopen bandou šesti gangster-slečen. Naprosto
nejvíc mě rozesmála scéna barock `n` roll, kdy se na královském bále tančí na
hudbu Händela právě rock and roll. Na plátnech, která dotváří scénu, jsou
promítáni létající lokajové s růžovými balonky. Celá scéna tvoří jeden
celek s jednotlivými plátny, které promítají obrazy a dotváří tak celiství
dojem.
Na konci představení vběhli malí
lokajové do horních pater divadla a začali rozprašovat vůni. Spojení sluchu a zraku,
bych od divadla čekala, ale přidat k tomu další smysl v podobě čichu,
to mě mile překvapilo. Atmosféra byla nepřekonatelná. Obdiv a nadšení diváků
dovršil patnáctiminutový „standing ovation“.
 |
| zdroj: http://www.theater-muenster.com/ |
Moderní technika dodala divadlu další
rozměr, zase se dá posunout někam dál. A divadlo by nemělo zaspat dobu, proto
jsem pro moderní představení, která s úctou přijmou původní hru, ale
přetvoří si ji podle vlastního gusta. Od „nejprofláknutější“ klasické hry Romea
a Julie každý už dopředu očekává verše, balkonovou scénu, dobové kostýmy atd. Opravdu
ale chtějí lidé chodit do divadla, když už předem vědí, co je přesně čeká? Na
jednotlivých divadlech mě baví ta jejich osobitost, chuť a odvaha, jak divákovi
naservíruji známé představení, ale po svém. Každé divadlo by mělo mít svůj nezaměnitelný
rukopis a je pak na každém z nás, najít si ten pro nás nejbližší. V Čechách
mám v podobě královéhradeckého Klicperova a pražského Dejvického divadla své
dva koně, v Münsteru jsem našla třetího.
Nikola Nosková
0 komentářů