Karel X. a České země
21:47:00
Míst paměti vázajících se
k dějinným vztahům Českých zemí a Francie je v České republice mnoho.
Jedním z takových míst je i Pražský hrad, ke kterému se váže jedna
významná osobnost moderních francouzských dějin. Tou osobností je francouzský
král Karel X., jehož panování se vztahuje k jednomu z nejpohnutějších období
francouzských dějin – k období mezi dvěma francouzskými revolucemi. Je známo,
že kontakty Francie a českých zemí byly v té době velmi intenzivní. Jaké
intenzity tyto vztahy dosahovaly? Jak pobyt francouzské emigrace zasahoval do
myšlení tehdejší elity v Českých zemích?
Jak jsou ozvuky těchto událostí patrné v dnešní době? Na tyto
otázky se pokusíme najít uspokojivou odpověď. Výše zmíněné kontakty se
zintenzivňovaly hlavně z důvodu vypuknutí velké francouzské revoluce a
s ní souvisejícím exilem, hlavně z řad panovnického rodu Bourbonů a
francouzské šlechty, jejichž majetky, ale i životy byly v důsledku tohoto
převratu ve velmi vážném ohrožení. Je samozřejmé, že francouzská šlechta
přichází do českých zemí již po Bílé hoře, obecně se dá ale říct, že kulturní
výměna mezi Francií a Českými zeměmi dosahuje největšího rozkvětu právě po
velké francouzské revoluci.
Francouzština a francouzská kultura
nabyly ještě více na popularitě. Francouzština pronikala i do těch nižších
vrstev společnosti, kde bychom ji ani nečekali. Nejen šlechtici se jí učili,
ale i nižší měšťanské a později podnikatelské vrstvy. Ten vývoj pokračoval dále
– vidíme to na První republice, kde kulturní a intelektuální výměna v důsledku
vzniku samostatného Československa dosahovala snad té nejvyšší intenzity. Jisté
odlesky tehdejšího intelektuálně – kulturního vlivu způsobeného exilem Karla X.
a jiných elit můžeme pozorovat i dnes, kdy v intelektuálních kruzích je
francouzština stále do jisté míry prestižní záležitostí, coby jazyk národních
elit. Je logické, že po mnichovské zkušenosti a období totalitních režimů se
kontakty oslabily, ale i přes to je francouzština v České republice stále
přítomna. Česká republika se tak například řadí mezi státy, které slaví den
frankofonie apod.
Karel X. byl, jak známo, bratr Ludvíka
XVI., jenž byl označen za vlastizrádce a v roce 1793 chycen na útěku ze
země a dekapitován. Karel X. byl také nucen k útěku do exilu s tím
rozdílem, že přežil a hledal podporu u evropských panovnických dvorů pro svůj
boj proti revoluční Francii. Pobýval nejdříve v Německu a poté byl hostem
na anglickém dvoře u krále Jiřího III. Karel X. byl znám svým konzervativním
myšlením a přístupem k politice charakteristickým pro období před rokem
1789. Jeho životní osudy byly velmi pohnuté. Z Francie musel odejít hned
ve dvou případech. První případ spadá do období Velké Francouzské revoluce,
druhý po roce 1830. Karel X. vládl Francii v letech 1824 – 1830. Jak jsem
zmínil výše, jeho snaha vedla k návratu režimu ne nepodobnému tomu, který
byl ve Francii před rokem 1789. Byla zavedena tuhá cenzura a zahlazovány
majetkové újmy způsobené revolucí. Opětovné podpory se ze strany krále
dostávalo také katolické církvi. Nejen proto se proti němu zvedlo povstání,
které se zapsalo do dějin jako Červencová revoluce. Tato revoluce sesadila
nejen jej, ale celý vládnoucí rod Bourbonů. Bourbony na trůně nahradil
liberálnější a pro širší vrstvy přijatelnější Filip Orleánský.
Do
české emigrace
Karel X. se dostává do své další
emigrace. Místem jeho bezpečného životního prostoru se stávají Čechy, konkrétně
Praha. Na pozvání Františka I. se usídlil na pražském hradě. S ním však do
Čech přišla i početná skupina dalších imigrantů, jako například slavný vědec
Joachim Barrand. Král byl také při svém pobytu velmi blízko šlechtickému rodu
Rohanů, francouzskému rodu, na jejichž sídle byl několikrát hostem. Návštěvy
zámku Sychrov se odehrávaly v letech 1834 – 1835. Proč právě Praha?
Odpověď je vcelku jednoduchá. Zasaďme si do kontextu reálie tehdejší doby
zmíněné výše. V Čechách se koncentrovalo mnoho vysoce postavených
šlechtických rodů, kterým revoluce ve Francii nebyla zrovna po chuti.
K nim můžeme počítat již zmíněné Rohany, dále například Löwensteinové,
Windischgrätzové či Lichtensteinové. V Praze se vytváří okruh obdivovatelů
krále Karla, přijímá vážené hosty, vzdát hold mu chodí i představitelé státní
správy. Ovšem jak píše Radmila Švaříčková – Slabáková, je těžké posoudit pravé
důvody vzniku této euforie z Karla X. Moha to být jak osobnost krále Karla
jako symbol starých aristokratických hodnot, tak pouhé sjednocení proti
společnému nepříteli – revolučnímu pnutí, které začalo obcházet Evropu a stalo
se skutečným strašákem starých pořádků.
Karel přitahoval zejména ty elity,
které vládly dobrou francouzštinou. Jako právoplatný vládce Francie byl
ztělesněním jakéhosi božství, ke kterému byla vázána určitá úcta. Karla X. také
překvapilo, kolik lidí, kteří mu přijeli vzdát hold, vládne perfektní znalostí
francouzských reálií. Takže na základě toho všeho vidíme, jaké příhodné místo
skýtala Praha pro krále a jeho doprovod. Pražský hrad se tak stal jakýmsi
inkubátorem francouzské kultury, dvorní elegance, vkusu a etikety
v českých zemích. Tento králův pobyt se svým doprovodem, ve kterém byl už
zmiňovaný slavný vědec Joachim Barrand, zanechal v českých zemích hluboký
odkaz a tvoří jedno z míst paměti česko-francouzských vztahů dodnes.
Málokdo si, když projíždí po známém pražském barrandovském mostě, uvědomí,
k čemu odkazuje název tohoto frekventovaného pražského mostu. Ti
vnímavější z nás si povšimnou, že k tehdejšímu pražskému dvoru
odkazuje i název místní části Prahy. Tam zahájil Barrand svoji slavnou
geologickou výzkumnou činnost.
Méně slavnou epizodou je další místo
paměti na výše zmíněné události, kterým je zámek Buštěhrad na půli cesty při
státní silnici mezi Prahou a Kladnem. Jeho stav je v dnešní době velmi
neutěšený a běžný návštěvník by těžko uvěřil, že tady kdysi pobýval někdo tak
významný, jako příslušník jednoho kdysi nejmocnějších evropských panovnických
dvorů. Přesto je tomu tak. Pobytů krále Karla zde bylo mezi léty 1832 – 1836
hned několik. Zámek mu sloužil jako letní sídlo. Krále Karla zde opět
doprovázel Joachim Barrand, který zde působil jako vychovatel prince Jindřicha
z Chambordu.
Karel X. se s Prahou sžil i ve
svém veřejném vystupování. Z první poloviny 19. století pochází i
litografie Pražského hradu z pohledu z dnešního Palachova náměstí,
kde je hrad uveden jako oficiální sídlo bývalého francouzského panovníka.
Popularita Karla X. se nesla i tak daleko, že v bývalém Buquoyském paláci, kde
dnes sídlí francouzské velvyslanectví, byl zřízen tehdy módní „salón“
k jeho poctě.
Závěrem lze říci to, že celá královská
anabáze zanechala nesmazatelnou stopu v historické paměti nejen Prahy, ale
i dalších míst v Čechách. Praha té doby byla vyšší společností v Čechách
(a nejen tam) vnímána jako „hlavní“ město francouzského krále, což s sebou
neslo velkou dávku prestiže v očích spřízněných osobností s francouzským
králem. V souvislosti s tím se z Prahy stávalo na mapě tehdejší
Evropy stále významnější město, protože královský dvůr přitahoval stále další a
další emigranty, kteří usilovali o Karlův návrat na francouzský trůn.
Karel Svitavský
Literatura
ŠVAŘÍČKOVÁ –
SLABÁKOVÁ, R.: Rodinné strategie šlechty.
Praha, 2007.
HARTMANN, Petr Claus,
a kol. Francouzští králové a císaři v novověku:od Ludvíka XII. k
Napoleonovi III. (1498-1870). Praha, 2005.
HORSKÁ, P.: Sladká Francie. Praha, 1996.
http://www.antikvariatbretschneider.cz/shop/pragensie-do-pol-19-stoleti/5682-praha-jako-sidlo-karla-x-litografie-1834.html
0 komentářů