Osobnost: Prof. ThDr. Alois Musil Dr.h. c.
17:09:00
„V poušti mi nepomohly řády ani vyznamenání. Byl jsem odkázán pouze sám na sebe a na víru v Boha“
 |
| zdroj: cs.wikipedia.org |
K zájmu o arabský svět ho přivedla snaha o prohloubení teologických studií. V letech 1895-98 studoval na doporučení olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna v Jeruzalémě a Bejrútu, kde mimo jiné prozkoumal i oblast kolem Petry kde objevil umajjovský palác Kusajr Amra, jenž opakovaně navštívil roku 1900 a 1901. Roku 1902 byl jmenován mimořádným a 1904 řádným profesorem na bohoslovecké fakultě v Olomouci. K jeho nejvýznamnějším předválečným vědeckým dílům patřil monumentální čtyřsvazkový popis Jordánska nazvaný Arabia Petraea a dvoudílná práce Kusejr Amra, v níž byl publikován objev umajjovského paláce vybudovaného chalífou Walídem II. Jeho vědecká činnost na poli arabistiky dosáhla celosvětového věhlasu i uznání a roku 1909 byl jmenován řádným profesorem na teologické fakultě Vídeňské univerzity. Jeho pole působnosti bylo značně široké. Během poznávání arabského světa a orientu jen málo kladl důraz na lingvistická studia jako spíš na vlastní zkušenost a poznání.
 |
| zdroj: cs.wikipedia.org |
Během první světové války se soustředil hlavně na upevnění obchodních a politických kontaktů. Z pověření osmanské vlády vykonal v letech 1914-15 politickou misi do severní Arábie, za účelem uzavření míru mezi náčelníky Núrím ibn Šaclán, Ibn Rašídem a Ibn Sacúdem. Roku 1916 se zasadil o vznik Balkánské a orientální sekce c. k. Rakouské orientální a zámořské společnosti. Největšímu vlivu se těšil s nástupem císaře Karla I. na trůn díky pozici zpovědníka císařovny Zity, jak je již zmíněno výše. Stal se důležitou osobností habsburského dvora a dokonce byl zapojen do Karlovy iniciativy uzavřít separátní mír. Participoval na amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a českých účastníků vzpoury v Boce Kotorské. V císařské službě podnikl roku 1917 poslední politickou misi do arabských provincií osmanské říše, která měla pomoci hospodářskému pronikání rakouské monarchie na Blízký východ a připravit půdu rakouským ambicím nahradit Francii v roli ochránce katolické církve osmanské říši.
Po ukončení první světové války, se přestěhoval se z Vídně do Prahy. Na žádost T. G. Masaryka vstoupil do státních služeb i do služeb University Karlovy, kde byl jmenován roku 1920 řádným profesorem pomocných věd východních a novější arabštiny a jako ředitel semináře zde působil až do roku 1938. Vypracoval plán na zřízení Orientálního ústavu, jenž měl podporovat rozvoj hospodářských a kulturních vztahů mezi
 |
| zdroj: http://brno.idnes.cz/ |
Československem a Orientem. Pro tento plán získal podporu prezidenta Masaryka i ministra zahraničního obchodu Rudolfa Hotowetze. V roce 1927 byl jmenován jedním z prvních 34 členů ústavu. Z Masarykovy iniciativy byl Musil seznámen s americkým cestovatelem a politikem Charlesem Cranem, jehož nadchnul pro financování Musilových rukopisů. V letech 1923-24 a 1925-28 navštívil New York, kde za pomoci American Geographical Society publikoval výsledky svých cest v šesti rozsáhlých dílech série Oriental Explorations and Studies. Obsahovaly mnoho pasáží o historické geografii, dějinách i současné politické situaci těchto oblastí. Vzhledem k tomu, že se osobně znal s řadou významných osobností severní Arábie, je část jeho práce využitelná jako historický pramen. Roku 1928 byla Musilovi udělena zlatá medaile Charlese P. Dalyho. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci Blízkého východu pro dospělé i pro mládež. V letech 1929-32 vydával česky zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích. Z podnětu prezidenta Masaryka poté publikoval v řadě Dnešní Orient jedenáct monografií o současném politickém a hospodářském vývoji na Blízkém a Středním východě věnovaných Arabskému poloostrovu, Etiopii, Iráku, Egyptu, Indii, Íránu a Afgánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dvanáctý svazek, věnovaný francouzské severní Africe, zůstal v rukopise. Pro mládež Musil vydal 21 dobrodružných knížek odehrávajících se v arabském světě s vysvětlením arabských a islámských tradic. Zemřel 12. 4. 1944. V newyorské Hall of Fame je uveden vedle velikánů Marca Pola, Livingstona či Amundsena.
Jiří Gregor
0 komentářů