O nadání...

22:24:00


     
V zájmu a péči o nadané studenty středních škol Česká republika zaostává, a zatímco leckde u našich sousedů kouzelná formulka „vzdělávání nadaných“ otvírá dveře takřka všech úřadů, u nás musí organizace tímto směrem orientované kolikrát použít páčidlo. Jsem velmi rád, že Univerzita Palackého, má alma mater, se řadí v tomto smyslu k té části české společnosti, která si je důležitosti péče o talentovanou mládež vědoma. Koneckonců jakožto instituce vzdělávací a vědecko-výzkumná na jakékoliv spolupráci s nadanými nemůže tratit a myšlená „smlouva“, ať už její „text“ je jakýkoliv, je ze své podstaty oboustranně výhodná. Pozitivním efektem je už vždy totiž pouze to, že talentovaní studenti budou vědět o ní a Univerzita zase o nich. Semínko toho, co se v budoucnu může nazývat excelentní vědou, může být zaseto právě takovým seznámením.

     Druhým problémem, který mě trápí, je to, že pokud už se naše společnost dohodne na aktivní péči o nadané, preferuje zaměření přírodovědecká, lékařská a technická a mimochodem právě v takových se spolupráce Univerzity Palackého s Národním institutem pro další vzdělávání, který je jednou z organizací, která se nadaným věnuje, již realizuje. Možná takovému rozhodnutí společnosti rozumím, ale nelíbí se mi. Nadaný středoškolák zajímající se o historii nebo sociologii má přece stejné právo na svůj rozvoj jako student zajímající se o fyziku, biologii nebo oblast IT. Ostatně – o důležitosti humanitních věd pro společnost snad již mluvit ani netřeba.

     Zprávou jednoznačně dobrou a vlastně i příjemným překvapením pro mě tedy bylo to, že se nalezla vůle (a peníze) uskutečnit alespoň jednodenní exkurzi nadaných z projektu TALNET na katedře historie UP. Studenti, kteří se v projektu pohybují, jsou podle mého názoru dostatečně bystří na to, aby pochopili, že kvalitní historie se nedělá v našich podmínkách pouze v Praze, ale také v Olomouci a je mým přáním, aby se někteří z nich rozhodli právě v Olomouci studovat. Jejich cesta, kdo ví, možná povede dále na Oxford či Yale, odkud se však jistě někteří z nich budou chtít nakonec do moravské metropole vrátit.

     Jedna vlaštovka ještě jaro nedělá. Jsem přesvědčen, že ty, kterým na rozvíjení mladých talentů záleží, čeká ještě mnoho práce a hlavně (kontinuální) spolupráce! Na exkurzi „Talneťáků“ se těším už jen proto, že by mohlo jít právě o počátek takové spolupráce.


Pavel Rušar (metodik vzdělávání) Národní institut pro další vzdělávání 
PS. Kdokoliv by se chtěl nějakým způsobem do aktivit souvisejících s exkurzí či obecně aktivitami týkající se nadaných dětí zapojit, nechť prosím kontaktuje redakci časopisu. 

You Might Also Like

0 komentářů